Jak souvisí naše hemisféry s akceptovatelnosti cíle?
„Měřitelné“ parametry cíle jsou pro řadu lidí srozumitelné, když jsou vyčíslené. Jsou logické, systematické, kvantifikované, číselné. Jsou to parametry levé hemisféry. Když zadám, co máme udělat, jak to máme udělat, do kdy to máme udělat, kolik toho máme udělat atd. Je to měřitelné, je to logicky vysvětlitelné atd.
Akceptovatelnost cíle souvisí hodně s pravou hemisférou – s našimi emocemi, s naší chutí (chtíčem) cíle naplnit. Toto se hůře popisuje. Parametr se těžko měří.
Pro lepší pochopení akceptovatelnosti a (ne)souladu mezi racionálním a emocionálním rozhodováním, použiji příklad jezdce a slona. Tento příměr používá řada psychologů a vykladačů lidského chování.
Jezdec je v podstatě naše levá hemisféra – naše racionálno, naše ego, náš fokus.
Jezdec je schopen pracovat s časem. Určuje se priority. Jde (vede slona) za vzdálenými, jasně definovanými cíli. Jezdec se nedokáže do situace vcítit. Vnímá situace černobíle.
Jezdec analyzuje problémy, plánuje výsledky. Rozhoduje na základě vědecky ověřených informací. Množství informací může způsobit jeho zahlcení a následně nerozhodnost.
Slon je naše pravá hemisféra – jsou to naše emoce, vztahy, vazby, kontext.
Slon žije přítomností.
Raduje se z okamžitého užitku. Prožívá silné emoce. Jsou pro něj důležité vazby, vztahy a láska. Je schopen se obětovat pro milovanou osobu nebo věc. Velmi často je spokojenost druhých pro ně mnohem důležitější než jejich vlastní pohoda.
Emoce vytvářejí slonovi nové programy. CO se mu daří, to opakuje, co mu způsobuje bolest, tomu se vyhýbá.
Jezdec a slon musí jednat v souladu a pak jsou cíle přijatelné – akceptovatelné.
Důležité je si uvědomit, že akceptovatelnost cíle nebo úkolu přímo souvisí s motivací a chutí daného cíle dosáhnout.
Podle řady výzkumů se lidé mnohem aktivněji zapojují do plnění úkolů, s kterými se dokážou ztotožnit. Pokud se s cílem neztotožním, tak aktivitám na naplňování cíle věnuji mnohem menší pozornost než aktivitám, pro které jsem nadšen a jsem s nimi ztotožněný. Člověk potřebuje vědět PROČ to dělá, potřebuje znát smysl a hodnotu své práce, aby se mohl ztotožnit s tím, co dělá. Většina lidí podporuje smysluplné činnosti a velmi se angažuje, když ví, že jejich práce má „hodnotu“ pro někoho jiného.
Pro lepší ztotožnění má velký význam kontext činností – práce, kterou člověk vykonává. Bohužel v řadě firem, dneska lidé vědí jen to, co sami dělají, neví, co dělá jejich oddělení, neví, co dělá jejich kolega, neví, co dělá jejich firma a už vůbec neví, pro koho to dělají a proč to dělají. Neví, kdo je jejich zákazník, neví, co je ro zákazníka důležité. Pak nemohou odvádět kvalitní práci s nadšením, protože neví, co se od nich požaduje.
Podle mě, ztotožněním se s firemními hodnotami a cíli je klíčová příležitost pro firmy – pro podnikatele a manažery. To, jestli firma funguje nebo jen přežívá, je závislé na tom, jestli lidé jsou ztotožnění s vizí, hodnotami a cíli firmy. Tam, kde jsou lidé ztotožněni s cíli firmy, nemusí management vynakládat zbytečné úsilí na řízení jednotlivých zaměstnanců, na kontrolu plnění úkolů jednotlivci. Lidé, kteří jsou ztotožněni s cíli své firmy, jsou sami velmi aktivní a kreativní při plnění svých úkolů a snaží se pracovat tak, aby prospívali firmě i zákazníkovi – aby naplňovali společné hodnoty. Nemyslí primárně jen na svůj prospěch. Snaží se v práci realizovat a být užiteční.
Systém hodnot lze otestovat pomocí testu HODNOT, podle BARRETTA.
Udělejte si test ZDARMA.
Lidé, kteří znají odpověď na klíčovou otázku PROČ? PROČ to dělám? PROČ jsem ráno vstával brzy, abych došel do práce? PROČ dělám to, co dělám nejlíp jak umím? Tito lidé mění svět. A je jedno, na jaké pozici pracují. Jejich práce jím dává smysl. Jsou ztotožněni s cíli organizace, pro kterou pracují.
Nestačí rozumět, musíte udělat.
Je rozdíl mezi rozumět a udělat. Naše levá hemisféra rozumí tomu, co máme dělat, rozumí postupu, jak to máme dělat. Ale nechápe PROČ to máme dělat!!! Pravá hemisféra, nerozumí té změti čísel a písmenek, který popisují cíle úkolu. Pravá hemisféra rozhoduje o tom, jestli to budeme dělat s nadšením nebo jen mechanicky vykonávat nějaké úkony.
Pokud se s daným cílem neztotožním, pokud ho neakceptuji, pokud neznám jeho smysl, tak jen těžko se budu aktivně podílet na jeho dosažení. Udělám jen to, co je nezbytně nutné. Nedám do plnění úkolů srdce. Budu asi i velmi často hledat jiné činnosti, které dělám s větší chutí a rád.
Zde je důležité si uvědomit, že každý má své tempo, každý má jiný potenciál. Pro někoho může být cíl, naučit se 3 slovíčka denně jako neakceptovatelný cíl, protože to je hodně slovíček a pro někoho to může být neakceptovatelné, protože to je málo slovíček. (viz příklad z minulého článku Proč by cíl měl být měřitelný)
Akceptovatelnost velmi souvisí s našimi ambicemi. Někdo potřebuje postupovat malými krůčky a krok za krokem a někdo potřebuje před sebou obrovskou výzvu a pak nedělá kroky, ale skoky.
Aby cíl byl akceptovatelný, velmi často pomáhá, že se na vytvoření tohoto cíle podílí i realizátor cíle. Proto je velmi důležitá týmová spolupráce a znalost týmových rolí. Každý přijímá úkol z pohledu své role. „Realizátor“ – člověk zaměřený na vlastní realizaci podle osvědčených postupů se bude vždy bránit novým kreativním nápadům a cílům „vyhledávače zdrojů“, jehož přirozenost je objevovat nové světy.
V článku zmiňují systém pravé a levé hemisféry. Je to moje znalost a můj systém přesvědčení, který předurčuje můj způsob myšlení, moje chování a jednání. V dnešní době řada autorů má výhrady k systému pravé a levé hemisféry. A vysvětluje způsob našeho myšlení a jednání na základě jiného systému poznání. Např. Simon Sinek píše ve svých knihách o neokortexu a limbickém systému. Kde neokortex je zodpovědný za veškeré naše racionální a analytické myšlení a jazyk. Je přirovnáván ke koni. Limbický systém je zodpovědný za všechny naše pocity, jako důvěra či loajalita. Je také zodpovědný za veškeré lidské chování, veškeré rozhodování a nemá žádnou kapacitu pro jazyk. Limbický mozek je jezdec, který vede koně.
Z mého pohledu je jedno, jestli mluvíme o levé a pravé hemisféře nebo principu neokortexu a limbického mozku, nebo o jezdci a koni, nebo o jezdci a slonovi. Důležité je, že naše fyziologie předurčuje způsob našeho chování a jednání.
Abychom se s cílem ztotožnili, je důležité, jakou formou je cíl definován a úkol zadán.
Pro odlehčení uvedu jeden inspirativní příběh z fiktivní firmy. Jakákoli podoba s vaší firmou je čistě náhodná.
Koukněte se na video a do komentářů napište, jak je to s akceptovatelností CÍLŮ ve vaší firmě.
Jak si stanovit v práci priority?
Jak nastavit cíle?
Jak delegovat úkoly?
Proč se úkoly neplní?