Cesta nebo cíl

18.3. 2015Tomáš Gřešek6041x0 Komentářů

Cesta nebo cíl – aneb úspěch hned za rohem

Řada lidí a firem dneska touží po úspěchu. Každý si po pojmem úspěch může představit něco jiného. Pro někoho je to vyhrát ve sportce, pro někoho je to vyhrát olympijskou medaili, pro někoho je úspěch narození dítěte, pro někoho je to „dobrá práce“, pochvala od šéfa nebo splněný termín projektu, nebo to že mi nikdo nevytkl chyby, nebo …. Většina však má úspěch spojený s tím, že se něco v jeho životě naplnilo. Úspěch rovná se splněný cíl nebo naplněný sen. Žijeme v době, která je orientovaná na výkon, na výsledek, na úkoly – tedy na cíl.

Jak správně nastavit cíle a úkoly, abychom zažívali úspěchy, abychom se cítili úspěšní?

Pracujete s cíli? Zadáváte nebo dostáváte úkoly? Je pro vás cesta víc než cíl? Nebo to máte jinak? Je pro vás cíl víc než cesta?

Jste spokojení? Jste efektivní?

Základní a opravdu zásadní je uvědomit s, že cíl bez cesty a cesta bez cíle neexistuje. Není to o tom, kdo má pravdu. Jestli cíl nebo cesta jsou důležitější.

Jsou cíle důležité?

Cíle jsou velmi důležité. Když dosáhneme svého cíle, je to pro většinu z nás úspěch.

Dovolím si parafrázi na citát Einsteina. „Logika Tě dostane z bodu A do bodu B. Představivost Tě dostane kam chceš.“

Podobně je to s cíli.

Dobře nastavený cíl je předpokladem, že se do cíle dostaneš.

Inspirace Ti ukáže úplně nové možnosti. Člověk může dosáhnout všeho, co si dokáže představit. Fantazie je naše síla, je to náš potenciál. Je to naše cesta k nekonečným možnostem.

Proč předběhli svou dobu?

Vzpomeňme si na Julese Verna, nebo Leonarda da Vinciho, tito lidé předběhli dobu. Předběhli dobu, ve které žili díky své nekonečné fantazií. Létající stroje, ponorky, podmořské města a další „nesmysly“ z pohledu většiny lidí v době života těchto vynálezců. Většina lidí si myslela, že jsou to nesmysly, že je to nereálný výplod fantazie bláznů. Ale oni nebyli blázni, měli nekonečnou fantazii a měli odvahu se o ni se zbytkem světa podělit. Pro náš rozvoj, pro to abychom se posunuli, je naše fantazie velmi důležitá.

Cesta nebo cíl?

Řada lidí dneska tvrdí, že cíle jsou To „nejdůležitější“ v našem životě, že jsou „nejdůležitější“ proto, abychom byli úspěšní. Je to však pravda? Jsou opravdu cíle všechno?

Já si myslím, že je to o propojení cesty a cílů. Je to o transformaci našich vizí, naší vize do reality, do života pomocí cílů. Cíle jsou prostředek – nikoliv smysl (cíl).

Kolumbus kdyby naplnil svůj cíl plavby, tak by dojel do Indie a Amerika by nám zůstala skryta.

Ameriku objevil jen díky tomu, že plul a plul a věřil, že objeví nový svět, o kterém snil. Kolumbus měl otevřenu svou mysl, měl své sny. Věřil v sebe, věřil ve své sny, ve své ideály.

Měl obrovskou touhu něco dokázat.

Inspirace nám může ukázat náš nekonečný potenciál a nové možnosti.

Jak však nastavit správné cíle, abychom mohli naplnit náš nový potenciál, být úspěšní a žít s radostí?

Podle mě jsou cíle a inspirace nerozlučnou dvojící.

Patří k sobě jako noc a den, hrníček a talířek, levá hemisféra a pravá hemisféra. Inspirace je o našem potenciálu, o naší tvořivosti, o naši kreativitě. Cíle jsou o našich výsledcích, o naší úspěšnosti, o realitě. Cíle stanované v souladu s naší inspirací – mohou být synchronicitou našeho života a mohou vytvářet „flow“ v našich životních příbězích.

Inspirace a cíle

Pokud žijeme jen inspirací – velmi pravděpodobně nemáme výsledky. Ty samy nepřijdou.

Pokud se zaměřujeme jen na cíle. Máme sice výsledky, ale ty nás nemusí uspokojovat. Využíváme jen omezený potenciál a můžeme mít pocit, že se nám náš byznys, život, práce, vztahy nenaplňují podle našich představ. Nedostavuje se ten vytoužený pocit „wau“ – pocit nekonečného štěstí a radosti.

Dnešní doba je skvělou příležitostí pro naši transformaci. Je ideální příležitostí využít potenciálu naší fantazie. Naplnění našich vizí můžeme podpořit efektivně stanovenými cíli. Využíváme však potenciálu dnešní doby? Nebo setrváváme v zajetých kolejích a systémech přesvědčení?

Co na to náš mozek?

V hlavě máme mozek. Mozek má dvě hemisféry. Levá je zaměřená na cíle, na detaily, na logiku. Pravá je kreativní, vnímá celek, je o emocích.

Zároveň budeme vnímat kontext i detaily. Uvidíme logické kroky k cíli a zároveň nás emoce „poženou“ (budeme motivovaní) k dosažení naší představy o naplnění cíle. Budeme jednat v souladu s naším přirozeným potenciálem.

Pod vlivem – ještě lépe pod tlakem přetrvávajících okolností dnešní doby se většinou zaměřujeme jen na cíle. Zaměřujeme se na dosahování cílů. Někdy jsme tak zaměření na dosahování cílů, že nemáme čas si ani ty cíle definovat. Jsme posedlí výsledky, plněním úkolů, rychlým dosahováním cílů.

Plníme očekávání, která neznáme. Plníme očekávaní, která očekáváme, že od nás naše okolí očekává!

Dnešní doba je uspěchaná, my jsme uhonění. Jsme neustále pod termínovými tlaky. Neustále slyšíme „včera bylo pozdě“ nejčastější zkratkou se stalo ASAP (As Soon As Posible). Vrháme se na plnění úkolů a cílů bez toho, abychom si správně úkol vyjasnili, bez toho abychom si hledali vhodnou cestu ke splnění úkolů. Pracujeme na něčem a nevíme jestli tento úkol je důležitý, jestli ho musíme vůbec realizovat. Nevíme proč na úkolu pracujeme !!! Neznáme smysl a kontext naší práce. Nevíme co se stane, když to neuděláme. Nevíme, jestli to přináší přidanou hodnotu. Smysluplný cíl a smysluplná práce musí přinášet přidanou hodnotu pro zákazníka (i interního), pro zaměstnavatele a pro zaměstnance (princip 3xZ). Tento princip je velmi důležitý pro to, abychom byli efektivní ve svém životě, ve své práci i ve svém podnikání.

Smysl života

Já jsem se hodně naučil jako malý kluk od svého dědy. Děda žil svůj život v souladu s přírodou a s univerzálními principy. Byl stolař a tak trošku Ferda mravenec – rozuměl spoustě věcí a mnohému mě naučil. Jako malý kluk jsem s nim trávil hodně času a chodil jsem s ním po jeho zakázkách a pomáhal jsem mu.

Děda mi vždycky zdůrazňoval, že se musím zamyslet nad tím, co chci dělat, nad smyslem mého života, nad mou rolí v tomto světě. Hodně jsme spolu filozofovali. Když jsme řešili konkrétní práci, tak děda doslova říkal: Musíš si udělat představu, jak ten nábytek v tom domě bude vypadat. Musíš vědět pro koho tu skříň děláš. Musíš vědět, jak ten člověk s tou skříní bude zacházet, k čemu ji bude potřebovat.

Vzpomínám si na jednu konkrétní historku. Navrhoval jedné paní kuchyň. A mi utkvělo, jak řešil kde bude která skřínka, kde budou kamna , kde bude dřez. U dřezu říkal, že ideální je, aby byl pod oknem. Když jsem se ho zeptal: “Proč“. Tak mi odpověděl, že je dobré mít dřez pod oknem, aby byl výhled na krásnou zahradu. Že když paní bude umývat nádobí, bude dělat práci která většinou nikoho moc nebaví, tak si bude moci mytí nádobí zpříjemnit pohledem na krásnou zahrádku pod okny. Dědovy myšlenky byly v mém dětství úžasné. Děda o všem přemýšlel v souvislostech, také to všechno řešil v kontextu. Děda mě inspiroval v řadě věcí a vzpomínám na něj do dnes.

Takže pokud si budeme vytyčovat cíle, měli bychom se nad daným cílem zamyslet. Než začneme na dosahování cíle pracovat, měli bychom si uvědomit, proč chceme daného cíle dosáhnout, měli bychom si představit, čeho chceme dosáhnout, jaký by měl být výsledek. Jaké výsledky očekává od nás naše okolí. Měli bychom zjistit skutečné a reálné očekávání. Neměly by to být jen naše domněnky.

Obdobně to platí u úkolů.