Je to palivo pro náš výkon. Bez emocí není pohyb – bez emocí není změna.
Emoce, které nás rozhýbou, mohou být jak pozitivní tak negativní. Já osobně jsem zastáncem pozitivní motivace, tedy pozitivních emocí ve vztahu k cíli i k cestě.
Emocionální náboj v cílech je velmi důležitý i podle guru zavádění efektivních změn Johna Kottera. John Kotter doporučuje, aby pro dosažení změn byl vyvolán pocit naléhavosti – tedy aby byly vyvolány emoce. Pokud nevyvoláte přiměřené emoce v souvislosti se změnou, budete mít velký problém změnu realizovat.
Správně zvolený cíl musí být pro daného člověka nebo pro tým VÝZVOU. Musí v lidech vyvolat „chtíč“ – musí vyvolat touhu cíle dosáhnout, touhu vydat se na cestu, touhu udělat první krok.
Malé děti jsou v dosahování svých snů a přání (cílů) velmi úspěšné, protože do všeho dávají nadšení. Malé děti si hrají s nadšením. Pro děti je cílem cesta. Dětí jsou fascinované každým krokem, který udělají. Když se učí chodit, tak mockrát spadnou. A velmi často jsou nadšené i z těch pádů. Když spadnou, nepropadají frustraci. Jsou šťastné. Dospělí se velmi často nevydají na cestu, protože mají strach, že to nezvládnou, že spadnou. Máme se co učit od dětí. Stačí je pozorovat.
Na kurzech se velmi často setkávám s tím, že i dospělí – zaměstnanci dokážou být nadšení při řešení úkolů na kurzech. Proč jsou pak v práci lhostejní, frustrovaní, melancholičtí a bez energie? Nikdo v nich to nadšení neumí probudit.
Jak důležité je nadšení, si uvědomíte na tomto příběhu.
Pracoval jsem jako kouč a konzultant pro majitele stavební firmy. Jeho snaha byla nastavit pravidla pro řízení obchodního týmu. V době kdy jsem ho začal koučovat, měl tři pobočky své firmy. Primárně chtěl nastavit systém pro řízení poboček a vybudovat síť obchodních zástupců. V rámci analýzy firmy jsme zjistil, že firma nemá formalizovanou vizi a že zaměstnanci neví, co je cílem firmy. Na mou otázku: “Co je cíl firmy?“ Odpovídali: “My nevíme, to ví jen majitel.”
Majitel měl představu o fungování firmy. Neměl však řadu věcí ujasněných. Během koučování jsem se ho zeptal: „Co chcete dělat? Co vás baví?“ On mi odpověděl: “Chci vydělávat peníze. Mám rád peníze.” Po krátkém zamyšlení ještě rozvinul své myšlenky: “To, co mě baví nesouvisí firmou.” Tak jsem se ho zeptal znovu: „Co vás bavilo, když jste začal podnikat?“ „Proč jste začal podnikat?“
Chvíli se zamyslel. Pak se mu rozzářily oči a s nadšením mi udělal přednášku o tom, jak začal podnikat, jak ho bavilo firmu rozjíždět, hledat nové příležitosti. Pak trošku posmutněle řekl: “Nebaví mě ty lidi řídit, pořád je kontrolovat, pořád jim něco vysvětlovat, pořád jim to říkat dokola, pořád je hlídat.”
A tehdy mi řekl, že uvažuje, že by otevřel další pobočku. A já jsem se ho trošku drze zeptal: “Proč jen jednu? Proč ne deset?”
V ten moment v něm “bouchly saze” – skutečně se naštval. Pustil proud svých emocí. Velmi emotivně mi začal vysvětlovat, že ve stavebnictví je krize, a že to není jednoduché ……¨
Já jsem počkal, až se uklidní. Pak jsem se ho zeptal znovu: „Jaké to bylo, když jste zakládal firmu? Jak jste se cítil? Jaké se vám honily myšlenky hlavou? Jaké jste prožíval emoce?”
On odpověděl:
„Byl jsem nadšený, bylo to skvělé, To byla super výzva. Byla to zajímavá doba. …. “
Než jsme koučovací sezení ukončili, chtěl jsem se ujistit, o čem bude dneska ještě přemýšlet, kam zaměří svou pozornost.
On mě velmi mile překvapil – a sám řekl: „Už se těším na zítřek, jak začnu rozjíždět ty pobočky.“
Naše spolupráce pokračovala tak, že jsem ho koučoval a udržoval jsem jeho pozornost ke strategickým činnostem. Nastavil jsem mu procesy pro řízení obchodu, pomohl najít obchodní ředitelku, která řešila ty činnosti, které ho nebavily. A majitel rozšířil své stavební impérium na 12 poboček během jednoho roku v době krize.
Správně zvolený cíl, využití jeho přirozených silných stránek, eliminace slabých stránek jinou osobou, a v neposlední řadě nadšení směrované do každodenní činnosti přineslo ovoce – v tomto případě nové pobočky.
Rozhodující bylo, že majitel začal svou pozornost, své emoce směřovat k novým pobočkám a ne k tomu, aby jen kontroloval stávající stav, aby se bál, jestli všichni pracují jak mají, aby se bál, aby ho někdo neokradl. Roste TO, kam směřujete svou pozornost. Strach transformoval do nadšení.
Jste nadšení z toho co děláte? Kolik činnost děláte s nadšením? Kolik činnosti děláte s odporem? Při kterých aktivitách vás ovládá a omezuje strach? Proč něco dělám s nadšením a něčeho se bojím?
Emoce jsou velmi úzce spojeny s vírou. Když věřím, že jsem na správné cestě, když věřím, že znám svou životní vizi, když věřím, že cíle jsou dosažitelné, pak jdu do aktivit s nadšením. Když si nevěřím, když pochybuji o smysluplnosti cílů, tak mě ovládá strach. (skvělé to popsal Napoleon Hill ve své “nevydané” knize Jak přelstít ďábla.)
Emoce jsou rovněž “měřítkem” toho, jestli se zaměřujeme – fokusujeme na jednu věc. Řada lidí má mnoho cílů, ale žádné úspěchy. Proč to tak je? To je proto, že nejsme schopni svůj potenciál směřovat v jednom okamžiku na více věcí. Naše myšlenky můžeme zaměřit jen na jednu věc, jen na jeden problém, jen na jedno řešení. Rovněž nemůžeme prožívat několik různých emocí v jeden čas. Nemůžeme být v daný okamžik fascinováni jedním cílem a obávat se o druhé cíle.
Pro lepší pochopení si naše jednání můžeme představit jako přesýpací hodiny. V daný okamžik, projde jen jedno zrníčko z jedné baňky do druhé. Nemohou projít dvě, tři zrníčka – to by přesýpací hodiny neměřily reálný čas.
Naše emoce je taky třeba hlídat. Emoce nás mohou posunout k prvnímu i poslednímu kroku na cestě k cíli. Ale emoce nás mohou taky zablokovat, ještě než se na cestu vydáme, nebo nás mohou zastavit kdykoliv na naší cestě. A je to ještě horší. emoce mohou způsobit to, že si vytvoříme v našem jednání nefunkční programy a začneme být neúspěšní a nemocní.
Jak tedy zajistit emocionální stabilitu a to, aby nám emoce pomáhaly?
Několik tipů, jak využít emoce pro náš úspěch:
Podělte se o svou zkušenost, jak využívat své emoce pro svůj rozvoj a růst.
Jak si stanovit v práci priority?
Jak nastavit cíle?
Jak delegovat úkoly?
Proč se úkoly neplní?